Jan Soldát

e-mail:reakce@jansoldat.cz

O humoru bez humoru

16. 9. 2019 16:37

Když muslimští teroristé v roce 2015 vystříleli redakci časopisu Charlie Hebdo, chápali to někteří fanatiční muslimové jako nejlepší vtip tohoto plátku. To se potvrdilo také tím, že v reakci na tento útok a na následné přepadení židovského obchodu v Paříži, vyhlásilo íránské kulturní centrum v pořadí již 2. Mezinárodní soutěž o nejlepší karikaturu holocaustu (1. soutěž se konala po otištění karikatur "proroka" Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten 30.září 2005. Tento dánský vtip stál životy minimálně 11 lidí zabitých zuřícími muslimy).

A tak se můžeme právem ptát: opravdu kultivuje humor lidské chování, jak se často a rádo tvrdí? Opravdu patří smysl pro humor k člověku jako nějaká jeho ctnost? A opravdu, jak tvrdí třeba spisovatelé Umberto Eco nebo Amos Oz, je humor hrází proti fanatismu?

Je dobré se asi nejprve zaměřit na to, co to humor vlastně je. Humor je sebeobranný mechanismus člověka, jak se vyrovnat s tragédiemi v našich životech. Tedy pochopitelně až v druhé fázi, kdy už člověk událost alespoň trochu vstřebal a je schopen určitého nadhledu. Skutečný humor jde jaksi na dřeň, dotýká se těch nejbolestivějších oblastí lidského života a smíchem se snaží je unést a překonávat. Proto opravdový, evolučně funkční humor musí být tak trošku černý. Tak zvaný laskavý humor je něco jako nealkoholické pivo. Náhražka, která vypadá a chutná podobně, ale to podstatné tomu chybí. Nic proti nealkoholickému pivu, nic proti laskavému humoru, ale takový humor neplní funkci, kvůli které humor vůbec vznikl. Vytváří totiž vlastně nebezpečnou iluzi, že o zlých věcech nemůžeme mluvit nevážně, a tím pádem nám vůči tragédiím chybí obranný štít, právě humoru. Třeba ve Starém zákoně je poměrně dost humoru, ale spíše o násilně uzmutých filištínských předkožkách, hořících liškách nebo o legračním atentátu na tlusťocha. Humor o událostech děsivých, ale přesto jsou podány vtipně. Laskavý humor v Bibli nenajdete.

Víme, že Stalin se rád smál a miloval anekdoty. Pokud se zrovna nebavil přejížděním lidí nákladními auty. Hitler, navenek tak vážný, se v kroužku svých nejbližších rád bavil různými šprýmy, které ho náramně rozveselily, až podle očitých svědků plakal smíchy, ale oběti jeho někdy i docela povedených žertů při nich málem zešedivěly hrůzou. Můžeme tedy opravdu říci, že smysl pro humor je hrází proti fanatismu? Humor je právě vždycky tak trochu zlý, stejně jako jsou zlí i fanatici. A třeba právě islámský fanatismus je plný zlého, zvráceného humoru, který měl zcela volné pole v době největšího rozmachu Islámského státu.

Humor není žádnou ctností. Je to naše důležitá sebeobrana pro zachování duševního zdraví, nic víc. Jsou lidé, kteří pro své duševní zdraví humor nepotřebují, a nedělá to z nich horší lidi. A jsou většinou daleko zábavnějšími společníky než lidé, kterým humor také chybí, ale zoufale se o něj snaží.

Mám smysl pro humor, dokonce jsem o tom napsal řadu textů. Proto bojovat proti terorismu humorem, chápu jako jeden z nejlepších vtipů současné doby. Škoda, že naši protivníci sází spíše na zbraně.